Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. 1. 2010

Rekondiční pobyt

Nutno podotknout, že pobyt je to obecně velmi příjemný

Aby tomu tak skutečně bylo, chce to jednu zásadní maličkost:

Aktivní zájem těch, kterým je určen především – tedy parkinsoniků.

Rekondiční pobyt není dovolená, nejsou to lázně, nic

podobného. Rekondiční pobyt je především aktivní čas prožitý

společně s ostatními parkinsoniky pod dohledem zkušených

lektorů, kteří všem účastníkům předávají své poznatky, jak si

udržet aktivní přístup k životu obecně po dobu co nejdelší.

Každý takový pobyt má dopředu stanovený program, který musí

postižení ve svém vlastním zájmu dodržet. Obavy jsou zbytečné.

Veškeré aktivity jsou navrženy tak, že je všichni bez problémů

zvládnou. Kromě povinné časti je zde i dostatečný prostor pro

dobrovolnou a zájmovou činnost. Vlastním angažovaným přístupem

pak všichni prožijí aktivní a všem velmi prospěšný čas,

na který se nejen dlouho vzpomíná, ale převážná většina účastníků

si přeje takový pobyt znovu zopakovat. Nejinak tomu bylo

i na posledním uspořádaném pobytu ve Štikově.

„Sedím u počítače a před očima mi probíhá můj výše zmíněný

pobyt“. Napsala jedna účastnice tohoto pobytu ve svých vzpomínkách na dobu poslední „rekondice“.

V neděli 30. srpna po desáté hodině přijíždím do Štikova. Vzápětí se setkávám s lidmi, které znám pouze z webových stránek. Někteří jsou zde již jako doma, jiní, jako já, poprvé. Odpoledne jsme rozděleni do skupin  a seznámeni s programem rekondičního pobytu.

V úterý večer je táborák, a to už jsme všichni jako jedna rodina.

Ve čtvrtek zájezd s návštěvou sídla rodu Šporků na zámku Kuks,

v pátek večer se táborák pro velký úspěch opakuje znovu. Zde

jsou vyhlášeni vítězové jednotlivých soutěží a jiných aktivit.

V sobotu večer rozlučkový večírek, včetně zhodnocení celého

pobytu. Sešla se nás zde, podle mého, dobrá parta. Jen kdyby

nás neotravoval ten, který mi nyní nahlíží přes rameno a má

připomínky k tomu co píši. To, že jsem se o něm nezmínila

jako o kamarádovi těžce nese a začíná pomalu rudnout vzteky.

Je prý náš kamarád a basta. No to má pravdu. Je opravdu náš

velmi přítulný „kamarád“. A jak se snažil, aby byl stále na očích.

Často nás svou přítomností přímo hypnotizoval. Nevynechal

ani chvilinku, aby ukázal, co umí. Otravoval při rozcvičce, při

dopoledním zaměstnání a nevynechal ani dobu oběda. Vlastně

stále a stále se připomínal. Takového kamaráda přece nechceme.

Na Štikově jsme se přiučili mnohým fíglům, kterak se mu bránit

nebo jej alespoň na čas obelstít. Každý poznatek, který jsme

zde získali je užitečný a to nehovořím o nových známostech,

a nových velmi příjemných přátelích či známých, s nimiž se

někdy příště velmi rádi uvidíme znovu.

Na závěr snad trochu příjemné atmosféry z hodin logopedie:

Ahoj, ahoj, tak už jsme se sešli … No věřím, že se ještě určitě

někdy sejdeme - a Parki? Měl by pochopit, že o něj zájem nemá

vůbec nikdo!!

Přeji krásný celý den, bez hlupáků a průšvihů teta Věrka

 

 Podívejte na fotografie ve fotogalerii a na další na http://samor2.rajce.idnes.cz/rekondice_Nova_Paka