Jdi na obsah Jdi na menu
 


Med

Med má své místo ve výživě člověka odnepaměti. Již v dávné minulosti člověk využíval včely divoce žijící v přírodě k získávání medu. Sloužil jako potrava a v té době také jako jediné sladidlo. Dokonce byl uznáván jako zvláštní dar přírody k léčení ran a nemocí. Nasvědčují tomu historické malby na stěnách jeskyní, na zdech starobylých chrámů a pyramid.

Staří Egypťané věřili, že v medu je něco, co činí člověka tělesně krásným a dokonalým. Mladí lidé, zvláště děti bohatých měšťanů, byli pravidelně živeni medem a cvičeni v umění chovat včely. Ve starém Řecku užívali závodníci před sportovními zápasy med k posílení svalové činnosti.

Jak tomu bylo u Slovanů? Pověst vypráví, že dva bratři, Čech a Lech, opustili svou rodnou zemi charvátskou při řece Visle, dali se na západ, až došli k třetí velké řece Vltavě a k hoře Řípu. Když si z této hory vojvoda Čech prohlédl krajinu, pak třetího dne promluvil ke svému lidu: " Již si nebudete stýskat, neboť jsme našli kraj, kde zůstaneme a sídlo zarazíme. To je ta země, kterou jste hledali. Často jsem vám o ní mluvil a sliboval, že vás do ní uvedu. To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající." Tuto zemi nazvali po vojvodovi Čechovi- Čechy.

Původním přirozeným příbytkem včel byly dutiny ve starých kmenech stromů v lesích. Tyto dutiny se nazývaly brti. Brti vyhledávali v lesích brtníci, vykrajovali z nich kusy zavíčkovaných medových plástů. Později vyřezávali části kmenů osazené včelami a odnášeli si je do blízkosti svých příbytků. Práce tak pro ně byla pohodlnější, med dostupnější. Brtníci měli významné místo ve společnosti. Byli to lidé zdatní, obratní, nebojácní, museli umět lézt po stromech, naučili se zacházet se včelami. Včely jim dávaly obživu i sladidlo.

Med, užívaný ve starých dobách při obětování. dávaný zemřelým do hrobů na cestu k bohům, dostal název božský pokrm. Vzácným hostům byla podávána prosná kaše s medem. Staročeská kuchyně znala rozmanité mazy. Byla to kaše ze sekaného ovoce s medem, zahřátá a silně kořeněná. Varmuže byla rovněž kaše nebo povidla ze směsi ovoce a medu. Nejlepší kaše se dělaly z ovoce, koření, vajec, mandlí a medu. Z Čech se varmuže vyvážela i do ciziny. Pečené calety - placky, koláče - byly vlastně předchůdci perníků. O jakosti staročeského perníku rozhodoval med.

Med také sloužil k výrobě medoviny. Zbytky plástů se zalily vodou a pila se medová voda. Kvašení, na které se přišlo jen náhodou, bylo později záměrně využito k výrobě nápojů. Medovina se obětovala bohům, pila se při pohřebních hostinách. Mrtvému byla dávána do hrobu. Pila se pak na všech slavnostech pro lahodnou chuť, pro radost a veselí.

Med zaujímal také zvláštní místo již v dávnověku v lidové medicíně a v ranhojičství. Dodnes jsou uznávány blahodárné účinky medu při léčení některých potíží a nemocí.

Co je vlastně med? Med je zvláštní produkt včel. Dosud se nepodařilo potravinářskému průmyslu vyrábět ho průmyslově. Včely vyrábějí med tak, že sbírají nektar, medovici a sladké šťávy obsažené v rostlinných orgánech. Tyto šťávy obohatí látkami z vlastního těla, pozmění ve svém trávícím ústrojí a uskladní je v plástech. Tam dozrává med.

Nejčastějším zdrojem medu je nektar. Nektar vylučují květy, někdy také listy rostlin, v nektariích. Nektar je sladký, vonící. Množství vyloučeného nektaru u různých květů je rozdílné. Když včela naplní medný váček, přiletí do úlu a podá obsah třem až čtyřem dalším včelám v úle. Po vyprázdnění medného váčku letí opět sát nektar na totéž místo. Za den tuto činnost vykoná až šestnáctkrát. Nestará se o to, co se s přinesenou a odevzdanou potravou děje v úle. Tam zatím další včely podáváním nektaru jedna druhé z něho odpařují vodu, zahušťují ho, přidávají výměšek hltanových žláz. Pak teprve ho uloží do buněk. Přenášením z buňky do buňky med dozrává a zhodnocuje se. Další dozrávání probíhá i po zavíčkování buňky včelami voskovým víčkem. Když je med zralý a ve větším množství zavíčkovaný, včelař plásty z úlu odebírá a vybrané plásty nahrazuje prázdnými soušemi, aby vytvořil včelám prostor pro další ukládání přineseného nektaru nebo medovice.

Med z plástů získává včelař vytáčením v medometu odstředivou silou. Před vložením plástu do medometu odstraní odvíčkovací vidličkou víčka, vloží do medometu dolní loučkou ve směru točení a při mírném otáčení koše vytéká med na stěny medometu. Z něho pak do nádob určených k tomuto účelu.

Podobným způsobem, jakým přinášejí včely do úlu nektar, přinášejí i medovici. Medovice je již částečně zpracovaná rostlinná míza stromů. Zpracovávají ji mšice, červci a mery, kterým včelaři jednoduše říkají producenti medovice. Medovici také tvoří jedna houba - paličkovice nachová. Včely pokračují ve zpracovávání medovice stejně jako u nektaru.

Medovicové medy jsou zbarveny tmavě. I tato barva je velmi rozdílná, od červenohnědé až po hnědozelenou. Barva medu je závislá na druhu stromů, na kterých medovici včely získaly. Bývají to zpravidla lesní stromy, proto tmavé medy nazýváme lesní. Nektarový, květový med má v tekutém stavu barvu převážně žlutou. Medy, které včely zpracují současně z nektaru i medovice, jsou medy smíšené.

Všechny medy po určité době přecházejí z tekutého stavu do tuhého. Hovoříme o krystalizaci medu. O tuhosti nebo tekutosti medu spolurozhoduje poměr dvou nejdůležitějších a v největší míře zastoupených složek medu. Je to cukr hroznový - glukóza a cukr ovocný - fruktóza. Květový med obsahuje větší množství ovocného cukru, krystalizuje dříve než medovicový med. Ale ani toto tvrzení vždy neobstojí. Řepkový med začíná krystalizovat již za tři dny po medobraní, naproti tomu akátový med zůstává v tekutém stavu rok i delší dobu.

Zkrystalované medy mají vždy světlejší barvu než medy v tekutém stavu. Krystalizace medu není na závadu. Krystalizaci medu lze záměrně uspíšit. Krystaly u různých medu dosahují různé velikosti. Zkrystalizované medy se dají snadno upravit v tekutý med. Stačí ponořit nádobu se ztuhlým medem do vody a vodu pak zahřívat, ale nejvýše do 45 oC. Pozor však na přehřátí medu! Ztratil by své mnohé důležité a zdraví prospěšné složky. Krátkodobé přehřátí v čaji na kvalitě medu neubírá. Med obsahuje ještě další látky, které jsou ve výživě člověka velmi prospěšné a potřebné. Tmavé medy obsahují větší množství minerálií. Jsou pro včely méně stravitelné než světlé medy.

Med obsahuje jednoduché cukry, které jsou přejímány lidským organismem bez dalšího přetváření. Přecházejí přes sliznici střev do krevních vlásečnic a do srdce. Med se tedy hodí k rychlému posilnění vyčerpaného organismu, k odstranění únavy. V jiných potravinách tyto dva cukry nejsou volné a orgány lidského těla je musí přepracovávat. Med je také dobrým doplňkovým zdrojem vitamínů.

Med jako potravina je velmi vhodný pro všechny věkové kategorie konzumentů. Je složen až ze 70% z jednoduchých cukrů. Tyto jsou lehce stravitelné. Má dobré účinky na zdravotní stav hlavně dětí a u starších osob. Med pro jeho sladkou chuť není vhodné jíst samostatně. Mnohem chutnější je s chlebem nebo rohlíkem. Požití většího množství medu vyvolává žízeň. Sladit medem místo cukrem je nejlepší způsob konzumace. Často se používá při výrobě různých koktejlů. Jako pomazánka na chléb je velmi vhodný vetřený do másla. Pak med nestéká a netřísní prsty.

Spotřeba medu v posledních letech stoupá. Roste počet výrobků, narůstá také zájem spotřebitelů. Lze očekávat další zvýšení spotřebitelského zájmu.

Med pomáhá nestárnout

Vědci zjistili, že lidé, kteří konzumují pravidelně med, si život nejen oslazují, ale také prodlužují. Med totiž pomáhá v boji se stresem, zlepšuje paměť a zpomaluje proces stárnutí. Vyplynulo to ze série testů na krysách.

Med jako včelí produkt lidé používali nejen jako přírodní sladidlo již od starověku, ale také v kosmetice a jako léčebný prostředek. Jeho antiseptické vlastnosti se využívaly při léčení spálenin a různých ran. Odborníci zjistili, že je vhodný k prevenci rakoviny a senné rýmy.

Nyní vědci z univerzity ve Waikatao na Novém Zélandu provedli sérii testů na krysách, kdy různým skupinám podávali po dobu jednoho roku dietu s rozdílným obsahem medu. Všechny krysy byly stejně staré, dvouměsíční. Vždy po třech měsících je vědci podrobili testům zaměřeným na paměť, včetně hledání cesty z bludiště.

Krysy, které měly potravu slazenou medem, byly klidnější, rozvážnější a měly lepší prostorovou paměť. Nicola Starkeyová, která studii vedla, je přesvědčená, že studií je dostatečně potvrzená důležitost medu jako významné části jídelníčku: "Zvlášť starší lidé by si tuto lahůdku a lék zároveň, který je běžně k mání, měli dopřávat pravidelně," tvrdí Starkeyová.

Od Sumerů po českého včelaře, kterému se „rozsvítily oči"

Nejstarší zmínky o medu nalezneme na hliněných tabulkách Su­merů - záhadné, nejstarší známé civilizace. Tento tajemný lid přidával med dokonce do piva, v jehož výrobě dosáhl úrovně velmistrů.

Rituální a lékařské využití medu pak rozvinuli staří Babyloňané a později Chetité, kteří měli stanovenou pevnou cenu za med, ale také pevnou sankci za krádež úlů. Hodnota jednoho včelstva - roje byla stejná jako hodnota jedné ovce. Pozdější tresty za krádež včelstev a me­du byly v dalších zemích daleko tvrdší, často šlo o bičování a dokonce i o smrt.

Další písemné zprávy o medu, ale také o včelích produktech pocházejí z Egypta, Číny, Indie, Řecka, Říma, ale také i z Bible, ze Starého zákona. Izraelští archeologové nedávno objevili třicet dochovaných včelích úlů vyrobených ze slámy a z hlíny. Jsou z období vlády krále Šalomouna (9. a 10. století př. n. L), což dokazuje rozvinutou produkci medu.

Přenesme se ale do našeho národa. V podvědomí nás, Čechů, je zakotvena údajná věta praotce Čecha, kdy po rozhlédnutí z hory Říp prohlásil: „Zde zůstaneme, neboť to je ta země oplývající mlékem a strdím." (Volně přeloženo: To je země hojnosti.) Strdí znamená divočina naplněná medem. Med byl totiž v předindustriální době (tj. do začátku 18. století) hlavním sladidlem. Cukr do té doby nebyl znám.

Za zmínku stojí ještě jedna skutečnost z historie našeho národa. Uči­tel národů Jan Amos Komenský jako jeden z prvních u nás psal o včele a o medu. A nejenom psal. Málokdo ví, že sám byl i aktivním včelařem - ve Fulneku na severní Moravě.

O včelích produktech bylo za minulá staletí napsáno mnoho pub­likací, ať se jednalo o produkty sloužící k rituálním obřadům, mumifikačním technologiím, novodobým církevním obřadům nebo o produkty sloužící k prospěchu zdraví.

Již starověký lékař Hippokrates užíval med k léčebným účelům. V dnešní době, kdy zaznamenáváme návrat od všudypřítomné che­mie zpět k přírodní léčbě, je dobré se dozvědět podrobně, co všechno nám může med a ostatní včelí produkty pro upevnění našeho zdraví nabídnout. Nejlépe prostřednictvím odborníků-včelařů, kteří mají le­tité zkušenosti, a Lékařů, jež se včelími produkty zabývají. Takovým byl například MUDr. Bohuslav Handl (Včelí produkty ve výživě člověka a v lékařství) a v nynější době je to MUDr. Jana Hajdušková (Včelí produkty očima lékaře).