Jdi na obsah Jdi na menu
 


MOJE VÁNOCE

1. 2. 2012

vanoce.jpg

 

Někdy, hlavně před Vánocemi, mi procházejí hlavou vzpomínky na krásné dětství v naší malé vesničce. Nebyly televize, nebyl počítač a mnoho dalšího. Tatínek pracoval jako dělník a maminka v začínajícím družstvu, a tak nebyly ani peníze. Teprve později si člověk uvědomí, jak se museli rodiče ohánět. Právě na vánoční čas mne přivedl dotaz na internetu na recept na pasiáns. Nyní se začíná opět objevovat v obchodech. Toto cukroví mám nesmazatelně spojeno právě s vánocemi. Protože nebyly peníze na kolekce, vypomáhali si lidé všelijak. U nás doma právě tímto pasiánsem. Ten jsme večer před štedrým dnem navazovali na tenounké provázky. Dále jsme balili do staniolu domácí čokoládu, do štřapců tvrdé bonbony, červená jablíčka. Později, když dostával tatínek v zaměstnání pro každé dítě kolekci, tak se ještě připravovala kolekce. Vše muselo být připraveno, protože Ježíšek měl příští den mnoho práce a nestihl by nám možná donést stromeček. Tatínek tyto připravené věci dal nahoru na skříň a příští ráno bylo všechno pryč. Ježíšek si pro to přišel a mohl začít zdobit pro nás stromeček. Po obědě jsme chodili k babičce a po návratu domů nás čekal ozdobený stromeček. Dárky nosil Ježíšek až večer, protože to všechno najednou nepobral. To se také celý den držel půst, aby bylo vidět zlaté prasátko. večer brambrový salát a smažené filé. Pro tatínka řízek, protože on ryby nemusel. A po večeři jsme si zazpívali koledy , dostali dárky a všichni si sedli kolem stolu a povídali si. Chodili jsme pravidelně na půlnoční do dva kilometry vzdáleného městečka. Nám dětem se mnohdy nechtělo, ale vidina, že po vrácení domů dostaneme také řízek, to vyvážilo i ty dva kilometry i někdy velmi nevlídné počasí


 

.