Jdi na obsah Jdi na menu
 


ZIMA

1. 2. 2012

zima11.jpg

 

 Zima, krásné mrazivé ráno.Je neděle, nemusíme do školy a tak hurá sáňkovat. U nás je kopec Krahulčák a ten jsme sjížděli jako malí pouze z poloviny. Ne že bychom se báli, ale spodní část tratě vedla mezi domy a tam nebylo o co stát. Jedna chalupa vpravo, hned druhá vlevo a my tudy jen prolítli. Někdy to naše sáňkování skončilo i úrazem, protože my skončili na rohu některé chalupy. Celý den byl kopec Krahulčák plný dětí. A večer nás vystřídali dospělí.Vyváděli jako my děti. Kdo dojede z vršku kopce nejdál, to byla denodenní velká bitva dospělých. Další zábavou bylo bruslení na místním rybníku. Náš úbor - hnědé tepláty s kapsou na zadku, hnědá tepláková bunda s krátkým zipem a šátek. Opravdu jsme všechna děvčata nosila na hlavě šátek. A představte si, jak jsem se nesla, když mi teta upletla čepici. Všechny šátek jen já čepici.Dlouho to tak ale nevydrželo. Všechna děvčata jsme uměly plést nebo háčkovat a příští neděli už byla ppřehlídka našich výtvorů. Na co nesmím zapomenout, to byly boty a brusle. Boty - komisňáky a brusle na kličku. A kdo měl brusle, ten už byl někdo. Většinou jsme se klouzaly jenom v těch komisňákách a byli velmi rádi, když nám brusle někdo půjčil. A co potom, když kamarádka vyjela na led v bílých krasobruslařských botách. Měla o mnoho let starší sestru a tak brusle podědila, jakmile jí dorostla noha. A my ostatní tiše záviděli. A je tu večer a zítra hajdy do školy. Do školy jsme chodili do 2 kilometry vzdáleného městečka. Chodili ne jezdili. Chodili za každého počasí. Někdy se stalo, když bylo venku škaredě, že jsme došli do školy třeba až o půl deváté. Promrzlí, mokří ale došli. A učitelé to vzali dobře - hlavně že jste došli. Pokud nám rodiče dali na autobus, bylo to celých 50 haléřů, ty jsme raději utratili.Vždyť mejdlíčko stálo 20 haléřů nebo šumák tiktak také 20 haléřů.To přece stálo za to jít pěšky